Může vědec věřit v Boha?

     Lidé jsou někdy překvapení, když  některý význačný vědec přizná, že věří  v Boha.  Vypadá to  nesmyslně: Svět,  a zejména  věda, jsou  přece materialistické, přísně  logické a matematicky exaktní.  Všechno se děje přesně  podle nezměnitelných  přírodních zákonů.  Kde je  tady místo pro nějakého Boha?

     Tak třeba:  Podle Bible Bůh stvořil  Zemi před (zaokrouhleně) šesti
tisíci lety.  Každý geolog ovšem  zná horniny staré  stovky milionů let.
Jakpak to jde dohromady?
     Velice dobře. Třeba tak, že Bůh stvořil Zemi starou, nikoliv zářící
novotou. Už  v den stvoření  byla tedy Země  několik miliard let  stará,
nebo  aspoň tak  vypadala. A  to  do  všech detailů,  takže dnes  nejsme
schopní  žádným způsobem  zjistit, že  byla stvořená  před pouhými šesti
tisíci lety. Všechno, co kolem sebe vidíme a nacházíme, nasvědčuje tomu,
že je Země  stará miliardy let. Můžeme si být  jistí, že nikde nenajdeme
žádný sebemenší náznak, natožpak důkaz, že Země není stará celé miliardy
let. Bůh si to  totiž nepřeje, a Bůh je všemohoucí, takže  má a měl dost
možností, jak  to zařídit. Svět se  nám proto jeví a  vždycky bude jevit
jako materialistický, jako kdyby žádný Bůh neexistoval.
     Proto vědci, a  to i ti věřící, mohou zkoumat  svět kolem sebe jako
materialistický a mohou si být jistí,  že jim to bude vycházet. Zkoumají
totiž boží  dílo tak, jak  ho Bůh stvořil,  tedy materialistické. Žijeme
totiž  v tomto  světě, který  je (nebo  vypadá jako)  miliardy let starý
a materialistický, a proto ho potřebujeme znát takový, jaký je (nebo jak
do všech  detailů vypadá). Proto i  vědec, který věří ve  stvoření světa
před šesti  tisíci lety, může  a musí zkoumat  události, které se  staly
(nebo vypadají, jakoby  se staly) před miliony let,  protože ty události
mají na náš dnešní svět a život  stejný vliv ať už se staly před miliony
let nebo  byly před pouhými šesti  tisíci lety stvořeny tak,  že jen tak
staře vypadají. Proto věřící vědec může a musí pracovat stejným způsobem
a docházet ke  stejným výsledkům jako jeho  kolega vědec ateista. Vědcům
ateistům stačí samotné zkoumání a  víc vědět nepotřebují a nechtějí. Jen
ti věřící vědí, jak je to doopravdy.
     Vědí to skutečně?
     Náboženství je filozofie. Stejně tak i ateismus je filozofie. Nelze
zjistit, která z nich je pravdivá  a která je nepravdivá. Všechno, co na
Zemi  či  ve  vesmíru  vidíme  či  nalezneme,  nasvědčuje  tomu,  že Bůh
neexistuje.  Věřící ovšem  vědí, proč  to tak  je. Bůh  stvořil náš svět
tak, aby zde  nebylo možné nalézt žádný důkaz, ale  ani žádný náznak, že
Bůh existuje.
     Filozofové znají  nejen náboženskou a  ateistickou filozofii. Znají
ještě řadu  dalších filozofií, individualistických,  objektivistických a
dalších a  dalších. Všechny mají  jedno společné: Žádným  způsobem nelze
zjistit, která z těch všech různých filozofií je pravdivá a která ne. Je
to společná vlastnost všech filozofií: Ani náboženskou, ani ateistickou,
ani  jakoukoliv jinou  filozofii  nelze  žádným vědeckým  ani jakýmkoliv
jiným  bádáním ani  dokázat, ani  popřít. Zbývá  jedině víra.  Člověk si
prostě  musí některou  z těch  filozofií vybrat  a té  pak věřit. Buď té
náboženské,  nebo  té  ateistické,  nebo  některé  jiné. Z filozofického
hlediska v tom není rozdíl.
     V Bibli je  popisováno, jak se lidé ptali  Krista, čemu mají věřit.
Požadovali, aby jim Bůh dal nějaké znamení s nebe. Kristus odpověděl, že
nebude dáno  žádné znamení. Sám sice  činil zázraky, uzdravoval nemocné,
křísil mrtvé, ale každému potom  vždycky přikazoval, aby o tom uzdravení
či vzkříšení  nikomu neříkal. Nepřál si,  aby lidé věděli, že  umí činit
zázraky. Bůh si  prostě nepřeje, abychom měli v  rukou nějaký důkaz boží
existence. Bůh  si zřejmě přeje, abychom  v něj věřili bez  důkazů, nebo
dokonce i proti všem důkazům, které jednoznačně dosvědčují, že žádný Bůh
neexistuje.
     Jaký smysl ale potom má taková nelogická, nerozumná víra?
     V lepších detektivkách se občas  vyskytne situace, kdy je obžalován
a odsouzen do vězení nebo na  smrt nevinný člověk. Všechny důkazy svědčí
proti  němu,  všichni  svědkové  svědčí  proti  němu, případ je naprosto
jasný. Někdo to všechno narafičil, aby svou vinu hodil na někoho jiného,
a udělal to  tak dokonale, že  tím všechny přesvědčil.  Jen advokát toho
nevinného  (nebo v  dojemnější detektivce  jeho milenka)  i přes všechny
důkazy a  i proti důkazům věří  dál v nevinu odsouzeného  a dál se snaží
zjistit pravdu a prokázat, že vinen je někdo jiný. Jen ten, kdo to zažil
doopravdy,  ve  skutečném  životě,  dokáže  ocenit,  jak  je taková víra
v takové chvíli příjemná a potřebná.
     Přesně taková je  víra věřících. Přesně takovou víru,  bez důkazů a
třeba i proti důkazům, Bůh od svých věřících požaduje.