Co s kůrovcem na Šumavě?

     Opět  přišla sezóna  tahanic o  kácení stromů  na Šumavě.  Vědí aleochránci přírody, co vlastně chtějí chránit?

Boubínský pralesWikipedie

     Žádná  původní  a  neporušená  příroda  u  nás už dávno neexistuje.
Všechny naše lesy  jsou ve skutečnosti továrny na  výrobu dřeva. Všechny
původní  pralesy byly  nejpozději ve  středověku vykáceny  nebo vypáleny
(staročesky "vyžďářeny" - všimněte si, kolik  máme u nás Žďárů!) a místo
nich byly uměle vysázeny lesy ze stromů, které nejrychleji vyrábějí masu
dřeva -  tedy ze smrků.  Snad jen kleč  v Krkonoších je  původní, nebyla
(pokud  vím) nikdy  vytěžena a  vysázana uměle  znovu. A  snad ještě pár
dalších  vrcholových  partií  v  některých  dalších  našich  horách jsou
původní, ale tím už si nejsem tak jistý.
     Lesy na  Šumavě nejsou výjimkou.  Všechny už byly  v minulosti beze
zbytku vykáceny a místo nich  vysázena továrna na výrobu dřeva. Výjimkou
není  ani známý  Boubínský prales.  Ani ten  není původní,  i ten  býval
továrnou  na dřevo.  Teprve v   polovině 19.  století majitel  toho lesa
rozhodl,  že ho  už nebude  dále obhospodařovat  a těžit  tam a nechá ho
změnit  v prales.  Druhové složení  původního pralesa  ale už neobnovil,
takže tenhle "prales"  je složen výhradně ze smrků  určených na produkci
dřeva.
     Potíž je  ale v tom,  že ty správné  smrky, které produkují  nejvíc
dřeva,  pochází z  nížin. Pokud  jsou  vysázené  v nížinách,  je s  nimi
(možná!) vše v  pořádku. Pokud ale tyhle nížinné  smrky jsou vysázené na
Šumavě, pak  v horském podnebí trpí,  jsou oslabené a už  nemají sílu se
bránit náletům kůrovce.  Tyhle stromy prostě na Šumavu  nepatří. Když se
kvůli kůrovcové kalamitě vykácí, nebude jich škoda.
     Něco  podobného se  stalo v  Boubínském pralese  už v  polovině 19.
století.  Vypukla tam  kůrovcová kalamita  a tehdejší  lesníci to řešili
(prales neprales) stejně jako ti  dnešní: Všechny napadené stromy prostě
vykáceli. Dnes se  tedy v Boubínském pralese můžeme  podívat, jak vypadá
(smrkový) les půl druhého století po takovém zásahu.
     Všechny naše lesy, šumavské nevyjímaje, tedy vypadají tak, jak jsme
si je my,  lidé, vypěstovali. S nějakou původní  divokou přírodou nemají
vůbec nic  společného. Ten název  "Národní park" je  mnohem výstižnější,
než  lidé tuší.  Všechny naše  lesy, šumavské  nevyjímaje, jsou skutečně
spíše parky, a k původní divoké  přírodě mají stejně daleko jako park na
Karlově náměstí v Praze.
     Nevěříte?  Podívejte  se  na  tuhle  fotku  z  Boubínského pralesa.
Připadáte si jako v pralese? Já  tedy rozhodně ne. Prales si představuji
úplně jinak. Na téhle fotce mi chybí už jen matky s dětmi v kočárcích na
procházce.  Přitom to  není žádný  příměstský lesík,  ale je to skutečně
pravá  fotka z  Boubínského pralesa,   převzatá z  Wikipedie, kde  si ji
můžete prohlédnout v plné velikosti na stránce "Boubínský prales".
     Především mi tam chybí nějaké padlé stromy. Ale budiž, ten "prales"
je  starý teprve  století a  půl. Je  to možné,  vzhled těch stromů tomu
odpovídá.  Tak "staré"  stromy ještě  nepadají. Hlavně  tam ale  nevidím
žádné mladší stromy.  Ten prales se neobnovuje. Ty  stromy na fotce sice
už  nepochybně  mnohokrát  vysemenily,  jenže  všechny semenáčky sežrala
přemnožená lesní  zvěř. Je to  všem jasné, správa  parku už i  vystavěla
plot kolem celého  pralesa, aby zvěř do pralesa  nemohla, jenže ten plot
je dnes už na několika místech zřícený a průchozí, a tedy k ničemu.
     Řeči o tom, že příroda si  s kůrovcovou kalamitou poradí sama, mají
jednu  podstatnou chybu:  Žádnou neporušenou  zdravou přírodu  u nás  už
nikde nemáme. Pokud bychom něco takového  chtěli mít, museli bysme si to
nejdřív sami vypěstovat,  a to trvá řadu staletí. Do  té doby by kůrovec
sežral Šumavu  celou. Ty nevhodné  smrky z nížin  jsou tam totiž  všude.
Tudy tedy cesta k záchraně Šumavy nevede.
     Jenže to vypadá, že od  19. století lesníci nedokázali vymyslet nic
lepšího než  kácení napadených stromů.  V době feromonů  a jiných lapačů
hmyzu je to sice ostuda, ale zřejmě to jinak nejde.
     Tohle je hlas  rozumu. Jenže na Šumavě už  dávno nerozhoduje rozum,
ale politika. Je to už především prestižní záležitost pro všechny místní
politiky a jiné bafuňáře. Nikdo už nemůže připustit, že by třeba nemusel
mít pravdu, a  nechce prohrát ani když tu pravdu  nemá. A samozřejmě, že
rozhodují  i  miliardové  zisky  za  vytěžené  dřevo.  Proti  tomu budou
ochránci  přírody  jen  těžko  bojovat.  Zvlášť  když  pravdu tak docela
nemají.
     Chránit stromy,  které na Šumavu nepatří,  totiž z hlediska ochrany
přírody  nedává  smysl.  Šumava  potřebuje  obnovit  lesy v tom původním
druhovém složení, jaké tam bylo před prvními zásahy člověka. Naštěstí ve
starých dokumentech  zůstalo zaznamenáno, jaké stromy  tam tehdy rostly.
Víme  proto, že  to byl  les smíšený,  kde byly  smrky (horské,  nikoliv
z nížin!), buky, jedle  a další. Takovéto smíšené lesy  musíme na Šumavě
vysazovat,  a to  především tam,  kde kůrovec  zničil les  a dřevaři  ho
vykáceli.  Tohle by  si měli  (mimo jiné  i) ochránci  přírody ostražitě
ohlídat,  aby se  tam nevysazovaly  znovu ty  nešťastné smrky  na výrobu
dřeva,  které za  sto let  kůrovec sežere  znovu. Aby  se tam vysazovaly
smíšené lesy  v tom složení,  jaké je zaznamenáno  v historii. Tohle  by
byla  mnohem  účinnější  ochrana  přírody  než  připoutávání se k mrtvým
stromům.
     A také  by si pak  ochránci přírody měli  ohlídat, aby ty  vysazené
stromky nesežrala přemnožená lesní zvěř (když už myslivci nedokážou tomu
přemnožení zabránit).
     A také  by ochránci přírody  mohli pomoci správě  Národního parku s
údržbou toho  plotu kolem Boubínského pralesa,  když už na to  ta správa
nestačí sama.