Opět přišla sezóna tahanic o kácení stromů na Šumavě. Vědí aleochránci přírody, co vlastně chtějí chránit?
Boubínský pralesWikipedie
Žádná původní a neporušená příroda u nás už dávno neexistuje.
Všechny naše lesy jsou ve skutečnosti továrny na výrobu dřeva. Všechny
původní pralesy byly nejpozději ve středověku vykáceny nebo vypáleny
(staročesky "vyžďářeny" - všimněte si, kolik máme u nás Žďárů!) a místo
nich byly uměle vysázeny lesy ze stromů, které nejrychleji vyrábějí masu
dřeva - tedy ze smrků. Snad jen kleč v Krkonoších je původní, nebyla
(pokud vím) nikdy vytěžena a vysázana uměle znovu. A snad ještě pár
dalších vrcholových partií v některých dalších našich horách jsou
původní, ale tím už si nejsem tak jistý.
Lesy na Šumavě nejsou výjimkou. Všechny už byly v minulosti beze
zbytku vykáceny a místo nich vysázena továrna na výrobu dřeva. Výjimkou
není ani známý Boubínský prales. Ani ten není původní, i ten býval
továrnou na dřevo. Teprve v polovině 19. století majitel toho lesa
rozhodl, že ho už nebude dále obhospodařovat a těžit tam a nechá ho
změnit v prales. Druhové složení původního pralesa ale už neobnovil,
takže tenhle "prales" je složen výhradně ze smrků určených na produkci
dřeva.
Potíž je ale v tom, že ty správné smrky, které produkují nejvíc
dřeva, pochází z nížin. Pokud jsou vysázené v nížinách, je s nimi
(možná!) vše v pořádku. Pokud ale tyhle nížinné smrky jsou vysázené na
Šumavě, pak v horském podnebí trpí, jsou oslabené a už nemají sílu se
bránit náletům kůrovce. Tyhle stromy prostě na Šumavu nepatří. Když se
kvůli kůrovcové kalamitě vykácí, nebude jich škoda.
Něco podobného se stalo v Boubínském pralese už v polovině 19.
století. Vypukla tam kůrovcová kalamita a tehdejší lesníci to řešili
(prales neprales) stejně jako ti dnešní: Všechny napadené stromy prostě
vykáceli. Dnes se tedy v Boubínském pralese můžeme podívat, jak vypadá
(smrkový) les půl druhého století po takovém zásahu.
Všechny naše lesy, šumavské nevyjímaje, tedy vypadají tak, jak jsme
si je my, lidé, vypěstovali. S nějakou původní divokou přírodou nemají
vůbec nic společného. Ten název "Národní park" je mnohem výstižnější,
než lidé tuší. Všechny naše lesy, šumavské nevyjímaje, jsou skutečně
spíše parky, a k původní divoké přírodě mají stejně daleko jako park na
Karlově náměstí v Praze.
Nevěříte? Podívejte se na tuhle fotku z Boubínského pralesa.
Připadáte si jako v pralese? Já tedy rozhodně ne. Prales si představuji
úplně jinak. Na téhle fotce mi chybí už jen matky s dětmi v kočárcích na
procházce. Přitom to není žádný příměstský lesík, ale je to skutečně
pravá fotka z Boubínského pralesa, převzatá z Wikipedie, kde si ji
můžete prohlédnout v plné velikosti na stránce "Boubínský prales".
Především mi tam chybí nějaké padlé stromy. Ale budiž, ten "prales"
je starý teprve století a půl. Je to možné, vzhled těch stromů tomu
odpovídá. Tak "staré" stromy ještě nepadají. Hlavně tam ale nevidím
žádné mladší stromy. Ten prales se neobnovuje. Ty stromy na fotce sice
už nepochybně mnohokrát vysemenily, jenže všechny semenáčky sežrala
přemnožená lesní zvěř. Je to všem jasné, správa parku už i vystavěla
plot kolem celého pralesa, aby zvěř do pralesa nemohla, jenže ten plot
je dnes už na několika místech zřícený a průchozí, a tedy k ničemu.
Řeči o tom, že příroda si s kůrovcovou kalamitou poradí sama, mají
jednu podstatnou chybu: Žádnou neporušenou zdravou přírodu u nás už
nikde nemáme. Pokud bychom něco takového chtěli mít, museli bysme si to
nejdřív sami vypěstovat, a to trvá řadu staletí. Do té doby by kůrovec
sežral Šumavu celou. Ty nevhodné smrky z nížin jsou tam totiž všude.
Tudy tedy cesta k záchraně Šumavy nevede.
Jenže to vypadá, že od 19. století lesníci nedokázali vymyslet nic
lepšího než kácení napadených stromů. V době feromonů a jiných lapačů
hmyzu je to sice ostuda, ale zřejmě to jinak nejde.
Tohle je hlas rozumu. Jenže na Šumavě už dávno nerozhoduje rozum,
ale politika. Je to už především prestižní záležitost pro všechny místní
politiky a jiné bafuňáře. Nikdo už nemůže připustit, že by třeba nemusel
mít pravdu, a nechce prohrát ani když tu pravdu nemá. A samozřejmě, že
rozhodují i miliardové zisky za vytěžené dřevo. Proti tomu budou
ochránci přírody jen těžko bojovat. Zvlášť když pravdu tak docela
nemají.
Chránit stromy, které na Šumavu nepatří, totiž z hlediska ochrany
přírody nedává smysl. Šumava potřebuje obnovit lesy v tom původním
druhovém složení, jaké tam bylo před prvními zásahy člověka. Naštěstí ve
starých dokumentech zůstalo zaznamenáno, jaké stromy tam tehdy rostly.
Víme proto, že to byl les smíšený, kde byly smrky (horské, nikoliv
z nížin!), buky, jedle a další. Takovéto smíšené lesy musíme na Šumavě
vysazovat, a to především tam, kde kůrovec zničil les a dřevaři ho
vykáceli. Tohle by si měli (mimo jiné i) ochránci přírody ostražitě
ohlídat, aby se tam nevysazovaly znovu ty nešťastné smrky na výrobu
dřeva, které za sto let kůrovec sežere znovu. Aby se tam vysazovaly
smíšené lesy v tom složení, jaké je zaznamenáno v historii. Tohle by
byla mnohem účinnější ochrana přírody než připoutávání se k mrtvým
stromům.
A také by si pak ochránci přírody měli ohlídat, aby ty vysazené
stromky nesežrala přemnožená lesní zvěř (když už myslivci nedokážou tomu
přemnožení zabránit).
A také by ochránci přírody mohli pomoci správě Národního parku s
údržbou toho plotu kolem Boubínského pralesa, když už na to ta správa
nestačí sama.
