Souvislosti mezi chováním zvířat a technickou kybernetikou (II)
2) Vyhýbat se nepřátelům, tedy nenechat se sežrat:
Pokud se přibližuje nepřítel, pak není možno ho chytit do tlamy. Je
tedy nutno rozlišovat potravu od nepřítele. Technicky nejjednodušší je
to podle velikosti. Lze předpokládat, že nebezpečný nepřítel bude asi
větší než lovená kořist. Stačí stanovit hranici mezi velikostí potravy
a velikostí nepřítele. To je tedy další potřebné rozšíření popisovaného
primitivního algoritmu, nepochybně opět technicky velice jednoduché.
Pokud oko signalizuje přibližující se nějaký předmět, a tento signál je
slabší než určená mezní hodnota, pak je možno pokusit se tento předmět
ulovit. Pokud signál z oka je silnější a překročí stanovenou hranici, je
třeba se bránit či uprchnout.
Lovená kořist toho ovšem může využít. Některé mořské ryby, např.
čtverzubec, se v nebezpečí nafukují do několikanásobných rozměrů. Tím
ovšem přejdou z kategorie kořisti do kategorie nepřátel. Podobně motýl
sedící se složenými křídly v případě přiblížení nepřítele křídla prudce
roztáhne, čímž se jeho rozměry opticky mnohonásobně zvětší. Z toho se dá
usuzovat, že nepřátelé těchto tvorů nají vidění asi hodně podobné
popisovanému primitivnímu algoritmu. V druhohorách, kdy bylo vidění
tehdejších tvorů určitě méně vyvinuté než u dnešních zvířat, se
vyskytovali ještěři, kteří měli na hřbetě obrovské hřebeny jako plachty,
často větší než celé zbývající tělo. Paleontologové to vysvětlují tím,
že jim sloužily k tepelné regulaci. Je to možné, ale pravděpodobnější
je, že je měly především opticky zvětšovat a tím přeřazovat z kategorie
kořisti do kategorie velkých a tedy nebezpečných nepřátel.
Příroda zná ještě další metodu, jak se chránit před predátory.
Brouk, když se cítí ohrožen (něco velkého se k němu blíží), znehybní,
"dělá mrtvého". To by mu ale asi moc nepomohlo, protože je dost
predátorů, kteří žerou i mrtvé brouky. Jestliže se ale nepohybuje,
dostává se tím do kategorie neviditelných, pokud přibližující se
predátor rozeznává jen pohybující se předměty. Predátor ho prostě
nenajde. Lovený brouk se mu před očima ztratil. Mrchožrouti si pak
hledají potravu jiným způsobem, nikoliv zrakem, ale spíš po čichu.
Skutečně mrtvý, tlející brouk vydává jiný pach než brouk dosud živý.
Současně ale nehybností brouka jsou splněny podmínky pro rozpoznávání
pohybujících se předmětů (predátora) v jeho okolí. Brouk se znovu začne
pohybovat teprve až chvíli poté, kdy veškerý pohyb v jeho okolí ustane.
Není tedy podmínkou, aby ten velký přibližující se předmět, kvůli němuž
brouk znehybněl, zase zmizel. Stačí, když ten předmět se přestane
přibližovat a znehybní také. To znamená, že brouk nerozeznává, co to je
a zda je to opravdu nebezpečné. Podstatné je jen to, že se to přibližuje
a že je to veliké. Když se to přestane přibližovat, brouk po chvilce
zase "obživne". I když je to (predátor) stále poblíž. Stačí, že se to
(predátor) nehýbe.
Když se moucha necítí bezpečná, také znehybní. Neuletí hned, pokud
si není jistá, že je skutečně ohrožená, protože to by bylo zbytečné
plýtvání energií, kdyby se nakonec ukázalo, že ve skutečnosti jí nic
nehrozilo. Tím, že je nehybná, se pro primitivnější predátory stává
neviditelnou, a sama přitom má splněné všechny podmínky pro rozpoznávání
pohybu všeho pohybujícího se ve svém okolí tím nejjednodušším
algoritmem. Uletí teprve až když rozpozná, že se k ní něco velkého
přibližuje.
Jinak ovšem je třeba před nepřítelem uprchnout. Činnost je to
jednoduchá: otočit se zády k nepříteli a běžet. Správný směr útěku je
ten, při kterém robot vidí pohybující se předmět jen vzadu za zády,
případně ho nevidí vůbec, pokud jeho zorné pole nezahrnuje celých 360
stupňů.
Je ovšem nutno vyhýbat se překážkám. Zde ale uvažovaný algoritmus
rozpoznávání přibližujících se předmětů selže. Překážky se sice
přibližují, ale není splněna základní podmínka nehybnosti oka vůči
okolí. Pozadí za překážkami se vůči oku relativně pohybuje a tím vzniká
ve viděných a porovnávaných obrazech nezpracovatelný chaos. Pro hledání
cesty je tedy popisovaný primitivní algoritmus vidění nepoužitelný.
Řešení je přitom velice jednoduché: překážky jsou vždy tmavší než světlo
přicházející z volného prostoru. Technicky nejjednodušší je proto prchat
tam, kde je nejsvětleji. V tom směru je pravděpodobnost nárazu do nějaké
překážky nejnižší. Pro tvory (či roboty) létající či plovoucí ve volném
prostoru to platí téměř stoprocentně. Při pohybu po povrchu země dochází
ke složitějším situacím, přesto uvedený nejjednodušší algoritmus ve
většině případů vyhoví také. Tento algoritmus je proto v přírodě asi
mezi primitivnějšími tvory nejrozšířenější.
Rybáři už dávno přišli na to, jak tenhle jednoduchý algoritmus
hledání cesty oklamat a využít. Díky jemu mohou v noci lákat ryby do
sítí světlem. Díky jemu létá noční hmyz do světla a nedokáže od něj
odletět zpět do tmy. Tma pro něj totiž představuje překážku, do níž
nechce narazit. Ukazuje se ale, že popsaným algoritmem se řídí i jiní
tvorové, u nichž bychom možná tak primitivní algoritmy ani nečekali.
Jednou jsem v noci uprostřed vesnice vyplašil na cestě žábu.
Prchala přede mnou a já šel pomalu za ní a pozoroval ji. Žába (obyčejná
ropucha) doskákala k nejbližšímu domu, postavila se na zadní a pokoušela
se lézt po zdi domu vzhůru. Pochopitelně se jí to nedařilo. Přišel jsem
až k ní, ale ona přede mnou neprchala ani vpravo ani vlevo, jen se stále
a ještě usilovněji snažila vylézt na stěnu domku. Po stranách cesty,
která k domu vedla a po které žába přede mnou prchala, bylo husté křoví
- živý plot, ve kterém by se žába mohla docela snadno skrýt a nikdo by
ji tam nenašel. Ani se o to nepokusila. Tehdy jsem její chování
nechápal. Dnes je mi jasné. Dům byl obílen vápnem, nedaleko od něj
svítila lampa veřejného osvětlení, takže stěna domu zářila do tmy. Křoví
po stranách cesty bylo naopak temné k nerozeznání. Také pod obílenou
stěnou byla temnější kamenná podezdívka. Žába se pokoušela šplhat právě
po té podezdívce směrem ke svítící obílené stěně nad ní.
Popsaným algoritmem se kupodivu řídí asi i mnohem dokonalejší
tvorové, např. zajíci. Zajíc je oproti rybám či žábám dokonalejší v tom,
že se v noci na silnici obvykle nerozběhne proti přijíždějícímu
automobilu jakožto nejsvětlejšímu místu ve svém okolí, ale to je proto,
že to světlo se přibližuje, opticky zvětšuje, takže představuje
nepřítele, před kterým je třeba uprchnout. Zajíc ale prchá jen tam, kam
svítí reflektory, tedy po silnici před autem, a do tmy vedle silnice
neskočí. Lze samozřejmě namítnout obvyklý důvod, že zajíc je oslněný.
Kdyby ale skutečně nic neviděl, pak by prchal kterýmkoliv náhodně
vybraným směrem, takže jeho útěk právě jen po silnici ve světle
reflektorů by byl dost nepravděpodobný. Kromě toho jsou známy i případy,
kdy zajíc prchal přijíždějícímu autu v ústrety. To by snad ani oslněný
zajíc neudělal. Důvodem tedy nemůže být oslnění, ale jedině primitivní
algoritmus vidění, který pro tuto nepřirozenou situaci není vyvinutý. To
nemusí být tolik překvapující ani u tak vyspělého tvora, jako je zajíc.
Ve volné přírodě nic takového jako auta se svítícími reflektory nežije.
O savcích je známo, že se orientují až na malé výjimky především čichem,
v druhé řadě sluchem a zrak je u nich až na třetím místě, asi jako u nás
lidí hmat. U orgánu třetího řádu by nás neměla překvapovat ani dost
značná nedokonalost.
Tím není řečeno, že zajíc vidí svět kolem sebe jen takto
primitivním způsobem. Za ty desítky milionů let vývoje zajíce, či
dokonce přes 200 milionů let vývoje savců vznikly i složitější algoritmy
rozpoznávání viděného, ale staré, primitivní metody často zůstaly
zachovány a slouží svému nositeli dále. Příkladem můžeme být třeba i my,
lidé. Třebaže náš způsob rozpoznávání viděných předmětů je asi
nejdokonalejší v přírodě, prastarý prvohorní algoritmus rozpoznávání
pohybujících se předmětů se v našich očích a mozku používá stále
(samozřejmě vedle jiných, dokonalejších mechanismů, které se vyvinuly
později, a ve spolupráci s nimi). Pokud se o tom chcete přesvědčit,
postavte se třeba před portál svatovítského chrámu na Hradčanech
a zkuste tam mezi tou spoustou gotických ozdob najít holuba, který tam
někde sedí. Bude vám to trvat hodně dlouho, pokud se vám to vůbec
podaří. Jakmile ale ten holub zamává křídly, uvidíte ho okamžitě. Přesně
takové výsledky dává ten primitivní algoritmus rozpoznávání pohybujících
se předmětů, který jsem zde minule popsal. Je pro život tak užitečný, že
navzdory své primitivnosti přečkal celý vývoj našeho způsobu vidění
a zůstal nám zachován dodnes. Onen nejprimitivnější způsob výběru směru
cesty podle nejsvětlejšího místa v okolí se nám, lidem, už nezachoval
a byl nahrazen dokonalejšími algoritmy, které se vyvinuly později,
zajícům ale nejspíš zůstal zachován a uplatní se vždy, když se zajíc
něčeho vyděsí. To ostatně známe i my, lidé. V úleku či v panice také
jednáme spíš instinktivně než rozumně. Prastaré primitivní vrozené
algoritmy jsou totiž použitelné okamžitě, bez přemýšlení, zatímco našemu
(určitě dokonalému!) rozumu nějakou dobu trvá, než najde řešení, a za tu
dobu už může být pozdě. Zajíc vyděšený přijíždějícím autem se strašlivou
září se určitě také řídí prastarými primitivními instinkty (algoritmy),
které mohou začít fungovat okamžitě kdykoliv. Jestli je schopen po
nějaké době (třeba po několika vteřinách) i nějakého jiného,
rozumnějšího chování, to už je námět pro diskusi a třeba i pro nějaké
experimenty.
Příště budeme pokračovat dalším bodem z těch, které jsme si minule
stanovili, tedy hledáním partnera pro rozmnožování a zachování rodu.
Miloš Pulda
Příšernost jménem Windows 10
Snad každý den se znovu a znovu přesvědčuji, že Windowsy 10 jsou ještě horší, než jsem si uměl představit. Nikdy by mne ale nenapadlo, že firma Microsoft bude Windowsy 10 nikoliv vylepšovat, ale naopak ještě zhoršovat.
Miloš Pulda
Zmetek jménem Windows 10
Každý den narážím na další a další nesmysly, nedomyšlenosti či vyložené chyby Windowsů 10. Kdybych já takovou práci odevzdal v zaměstnání zákazníkovi, můj šéf by mne asi velice rychle vyrazil.
Miloš Pulda
Hrůza jménem Windows 10
Další zkušenosti a hlavně zklamání při používání Windowsů 10. Je až k nevíře, co všechno se dá na jakž-takž fungujícím systému (Windowsy XP blahé paměti) zmršit. Jak praví Murphyho zákon: Když něco funguje, je třeba to předělat.
Miloš Pulda
Pohroma jménem "Windows 10"
Firma Microsoft slibovala, že instalací Windowsů 10 uživatel nepřijde o žádná svá data, a všechna jeho nastavení zůstanou zachována. Větší lež snad ani neexistuje.
Miloš Pulda
Nová hlášení stanic v Dopravním Podniku Města Brna
Tak jsem se zase jednou zaposlouchal do hlášení jmen zastávek v trolejbusu: "Hnusáčkova" - "Přízrak" - "Frázova" - "Spratecká"...
Další články autora |
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Aktivisté žádají konec pedagožky Univerzity Karlovy a přednášky o „genocidě v Gaze“
Karlova univerzita by měla přehodnotit zaměstnávání osob jako je doktorka Irena Kalhousová, uvádí...
Důchod daleko, ale práci nedostanou. Nezaměstnaných šedesátníků přibývá
Premium Lidé kolem šedesátky při hledání zaměstnání narážejí na zeď. Zaměstnavatelé o ně nestojí, preferují...
ANALÝZA: Smutný Den nezávislosti Izraele. Ve válce, opuštěn a rozhlodáván zevnitř
Premium Od spolupracovnice MF DNES v Izraeli „Měli bychom to oslavit. Určitě půjdu na hřbitov s kyticí květin a každému padlému dám na hrob...
Česká stopa zatčených oligarchů vede nejspíš k luxusním bytům v Praze
Premium Ukrajina by mohla poprvé usilovat o zablokování nemovitostí, které její občan vlastní v Praze. Jak...
„Podívejte, vychází Země!“ Fotografie z Apolla 8 změnila lidstvu pohled na svět
Seriál Země jako nádherné a životem překypující umělecké dílo uprostřed nicoty. Přesně tak zachytili naši...
Kočka, Rittig a další. Projekt mapuje, kdo ukrývá peníze v dubajských bytech
Mezinárodní investigativní projekt Dubai Unlocked zmapoval, jak se dubajské nemovitosti staly...
Vyhrajte balíček z řady sebamed Anti-Redness
Minulý týden jste soutěžili se sebamedem o kosmetiku pro nejmenší. Tento týden si pojďte zahrát o péči pro vás, a to konkrétně o řadu Anti-Redness,...
- Počet článků 44
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1282x